Automoto osobnosti

Jedním z největších mužů německého motorismu byl i brilantní technik August Horch (1868 Winningen – 1951 Münchberg). Jeho firma „A. Horch & Cie“ z předměstí Kolína nad Rýnem postavila první automobil roku 1900. O čtyři roky později se přestěhovali do Cvikova (Zwickau).

Vyráběl zde kvalitní vozy značky Horch, avšak roku 1909 se rozhádal se spolumajiteli ohledně dalšího směrování. Ze společnosti odešel, aby o pár ulic dál založil „August Horch Automobilwerke Zwickau GmbH“. Podmínky rozchodu mu zakazovaly vyrábět automobily pod svým jménem, proto vtipně použil jeho latinskou podobu a „Audi Automobil¬werke GmbH“ bylo na světě. To už je ale jiný příběh, a tak se vraťme ke značce Horch, která má tedy s Audi množství společného.

V oblasti osmiválcových jednotek byla průkopníkem, v roce 1926 totiž Horch představil vůbec první německý automobil s osmiválcovým motorem.

1. ledna 1932, vzniká společnost Auto Union AG, koncern, který sdružuje celkem čtyři značky – Audi, DKW, Horch a Wanderer. Jeho symbolem jsou čtyři propojené kruhy. Poslední automobil se značkou Audi byl vyroben již za války v roce 1940, poté toto jméno z automobilové historie zmizelo na celé čtvrtstoletí.

Koncern Auto Union obnovil výrobu v roce 1950. V roce 1962 byla výroba přesunuta do bavorského Ingolstadtu a v tu chvíli chyběly do začátku moderní historie značky Audi pouhé tři roky.

V roce 1963 byl představen poslední vůz DKW, model F102. Tehdejší vlastník Auto Unionu, kterým nebyl nikdo jiný než Daimler-Benz se rozhodl poté vůz překonstruovat a zamontovat do něj čtyřdobý čtyřválec z vlastního vývoje. Automobil s kódem F103 se od předchůdce kromě karoserie lišil natolik, že bylo rozhodnuto o obnovení názvu Audi.

Že automobilku Opel založil a po sobě pojmenoval v Rüsselsheimu Adam Opel, se obecně ví. Co je už méně známé, je fakt, že zprvu nevyráběla nejen auta, ale dokonce vůbec žádné dopravní prostředky. Firma, kterou Adam Opel 21. ledna 1862 založil, se zabývala výrobou šicích strojů. 

Až v roce 1886 se přidala výroba jízdních kol, která zanedlouho co do počtu vyrobených kusů převážila šicí stroje. Ve dvacátých letech se společnost Opel stala největším výrobcem jízdních kol na světě, jízdní kola z Rüsselsheimu totiž prodávalo na 15.000 dealerů.

Po jeho smrti v roce 1895 ale společnost převzali jeho synové.

Právě oni pak stáli u počátku výroby automobilů značky Opel, která odstartovala v roce 1899 a znamenala další výrazný milník v historii společnosti. Jednadvacátého ledna 1899 koupila společnost Opel od Friedricha Lutzmanna z Dessau společnost „Anhaltische Motorwagenfabrik“ a v témže roce byla v Rüsselsheimu zahájena výroba automobilů Opel „Patent-Motorwagen System Lutzman“.

Definitivní průlom nastal v následujícím roce 1907, kdy se rüsselsheimská automobilka stala oficiálním dodavatelem automobilů pro císařský dvůr. Opel se však také zavázal k demokratizaci automobilu, což doložil např. v roce 1909 malým a dostupným modelem Opel 4/8 PS „Doktorwagen“ o skromném výkonu 8 koňských sil.

Zejména po druhé světové válce se Opel stal respektovaným výrobcem kvalitních osobních vozů pro široké masy.

Rudolf Diesel se narodil 18. března 1858 v Paříži, ale většinu svého života strávil v Německu.

Jako jeden z nejlepších studentů své doby získal místo u Carla von Lindeho, průkopníka chladících zařízení. V té době už měl Diesel v hlavě myšlenku na motor účinnější než tehdy už běžný zážehový. Patent na svůj motor dostal Diesel v roce 1892, cesta k funkčnímu stroji ale byla ještě dlouhá.

Prototyp ze srpna 1893 poháněl uhelný mour, až v další fázi se palivem stal petrolej. V roce 1897 už měl Diesel připravený motor, který jako palivo mohl používat naftu či olej z burských ořechů. Jeho koncepce se ujala. V roce 1912 už po světě fungovalo v továrnách asi 70 tisíc dieselových vznětových motorů. 

V září 1913 se Rudolf Diesel vydal z Antverp na cestu do Anglie, kam ale nikdy nedoplul. V noci z 29. na 30. září 1913 zmizel z paluby lodi Dresden a dodnes se spekuluje, zda to byla sebevražda, vražda, či nešťastná náhoda. Dieselův vynález mohl údajně škodit tehdejším ropným a uhelným magnátům, množily se i dohady, že Diesel tehdy nezemřel, ale že pod novou identitou dál pracoval na vynálezech.

„Neplatím vysoké mzdy, protože jsem bohatý. Jsem bohatý, protože platím vysoké mzdy.“

Robert Bosch založil svou „Dílnu pro jemnou mechaniku a elektrotechniku“ ve Stuttgartu v roce 1886. To tehdy se zrodila dnešní globální společnost Bosch.

Klíčovým milníkem vývoje společnosti se stalo magnetoelektrické zapalování. V roce 1887 vyrobil Robert Bosch na žádost zákazníka magnetoelektrický zapalovač. Bosch v konstrukci provedl několik zásadních změn a s tímto výrobkem dosáhl prvních ekonomických úspěchů.

Ve druhé fázi své historie, zhruba od roku 1900 do roku 1925, se společnost v oblasti automobilové techniky pevně usadila. Bosch se stal dodavatelem automobilového průmyslu a společnost netušeným způsobem rostla, což bylo spojeno i s úspěchem automobilu.

Ve třetí fázi historie společnosti, která trvala zhruba od roku 1925 do 1960, byly zakládány nové obchodní jednotky, které působily v oblastech mimo automobilovou techniku, a měnily se stanovy společnosti.

Nové obchodní jednotky, jako Elektrické nářadí, Junkers Gasgeräte (výrobce plynových kotlů), Blaupunkt (rádiové přijímače do automobilů i domácností), Fernseh GmbH (zařízení pro televizní studia), Kinobauer (kinoprojektory) nebo Domácí spotřebiče postavily společnost na nohy. Mezi milníky restrukturalizace patří první elektrické nářadí (1928), první evropské sériově vyráběné autorádio společnosti Blaupunkt (1932) a první chladnička Bosch (1933).

Další fáze začala rokem 1990 a trvá dodnes. V ní dochází k otevření východoevropských trhů, k rychlejšímu růstu asijských ekonomik a ke vzniku globálních sítí vývojových, výrobních i prodejích.